Jedna z novinek novely zákoníku práce s účinností od 1.1.2021 je institut “sdíleného pracovního místa“. Jaká je podstata? Jednoduchá. Více zaměstnanců sdílí jednu kancelář, stůl, židli a třeba i počítač a další kancelářské vybavení a to tak, že se střídají v rozsahu sjednané kratší pracovní doby. Pracovní místo je obsazeno vždy jedním z nich. Zaměstnanci si dokonce mohou – jsou oprávněni po vzájemné dohodě – sami rozvrhnout pracovní dobu. Podmínka je naplnění průměrné pracovní týdenní doby nejdéle ve čtyřtýdenním vyrovnávacím obdobím. Pracovní rozvrh musí zaměstnanci zaměstnavateli předložit v písemné podobě. Pokud tak neučiní včas, tj. minimálně jeden týden před počátkem období, pak tuto pracovní dobu určí zaměstnavatel. Důležitou podmínkou pro zavedení sdíleného pracovního místa je individuální písemná dohoda mezi zaměstnavatelem a každým případným zaměstnancem. Součástí mohou být podmínky pro zastupování respektive souhlas zaměstnance se zastupováním druhého zaměstnance v případě potřeby. Bez souhlasu nemůže zaměstnavatel toto zastupování po zaměstnanci totiž požadovat. Lze též realizovat tzv. ad hoc. Sdílené pracovní místo a závazky z dohody o něm lze ukončit dohodou stran nebo výpovědí ze strany zaměstnance nebo zaměstnavatele.
Sdílené pracovní místo je zajímavý institut pro maximální využití kapacity pracovního místa. Z poslední doby je zřejmý trend home office, sdíleného pracovního místa, spojených kanceláří pro více firem a podobně. Na ústupu jsou open-space kanceláře. Nabídka volných kanceláří na trhu mnohonásobně převyšuje jejich poptávku. Investičně tedy pozbývají na zajímavosti.
